klasická hudba

Vážná hudba je široké a značně nespolehlivé označení pro evropskou hudební tradici a hudební formy z ní odvozené, za nímž je v dnešní době považováno zejména období renesance, baroka, klasicismu a romantismu.

Moderní vážná hudba se vyznačuje nepřístupností a nabouráváním klasických schémat.

příklady:

Renesance

Z hudby mizí disonance a stoupá důraz na harmonii. Umělecké dílo není a nemůže být shlukem dílčích detailů, ale musí tvořit komplexní propracovaný celek, jehož části se navzájem doplňují, vytvářejí rovnováhu, harmonii. Pro renesanční hudbu je charakteristická konsonatnost, vzájemný vztah všech částí díla.



Baroko

Barokní hudba je charakteristická polaritou hlasů a vrcholnou nástrojovou i pěveckou virtuozitou v rychlých částech v kontrastu s melodikou volných vět. Hlasy provádějí základní melodii v kontrapunktu a ostatní hlasy slouží jako harmonická výplň. Pro barokní hudbu je typická dramatičnost (vliv Třicetileté války), velkolepost (náboženství a prostory barokních chrámů) zpěvnost, zcela záměrná líbivost a emocionální působivost – hlavním úkolem barokní hudby je přenášet pocity na posluchače.

 

zdroj: WIKIPEDIA.ORG

 

 

 

 

 

Vlastní vyhledávání